NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Zem je mŕtva“, hlásajú na svojom treťom albume moskovskí KATALEPSY. Tri albumy za sedemnásť rokov existencie môžu pri povrchnom pohľade vyzerať ako fakt ležérne tempo, vďaka niekoľkým „menším“ alebo „spoločným“ nahrávkam má však skupina diskografiu, ktorá svedčí o tom, že páni sa na jednej strane neflákajú a na tej druhej zase netrpia pocitom, že so všetkým, čo im napadne treba hneď bežať do štúdia a radšej starostlivo vyberajú a vybrusujú.
Ani ich raný slam/brutal death metal nebol úplne márny, pred poldruha dekádou táto vlna dokonale preorala aj ruskú extrémnu scénu a KATALEPSY sa zaradili k tým, ktorí naozaj pochopili čo a ako. Veľké šťastie však máme v tom, že limity tohto subžánru im dosť rýchlo začali byť pritesné a miesto toho, aby v nich uviazli, začali hľadať a posúvať sa ďalej. Prvý dlhohrajúci album z roku 2013 bol už namakanou ukážkou toho, ako brutálny a technický death metal vidia na šírej ruskej zemi a o tri roky neskôr na dvojke predviedli, že dá sa ísť ešte ďalej, brutálne a zároveň kreatívne a sofistikovane.
Tretí album sa zvykne považovať za test kvality a toho, či kapela ako taká má význam a potenciál do budúcnosti. Vydanie opäť u Unique Leader svedčí o tom, že obe strany sú so spoluprácou spokojné a myslím, že aktuálne ani nie je nikto, kto by mohol KATALEPSY začať lanáriť na niečo „ešte lepšieho“. Takáto banda sa z portfólia proste nepúšťa. Nie s takýmto albumom, „Terra Mortuus Est“ je totiž nahrávkou, ktorá má ďaleko k tuctovosti a aj k „istotám“. V jedenástich skladbách na rozšafnej ploche 50 minút si Moskovčania opäť posúvajú hranice a v oblasti experimentovania si doprajú naozaj dosť, pričom to nevyznieva ani samoúčelne, ani násilne.
Pochopiteľne sme stále v žánri brutálneho death metalu, na mnohých miestach fakt výbušného a intenzívneho. Zároveň ide o technicky a kompozične opulentný kus s tou pridanou hodnotou, že surovosť a „umenie“ tu nebojujú jedno proti druhému, ale pekne spoločne. Gitarové riffy i rytmika sú také, aké očakávate od spolku existujúceho od roku 2003 a stále na sebe pracujúceho, a zároveň vás napriek všetkému stále dokážu nadchnúť a aj ohromiť. Harmónie, vyhrávky a vyšperkovaná hutná basgitara, pod tým bicie s ostro rezaným, ale nie nepríjemným zvukom. Mnoho momentov dokumentujúcich, ako sa z klasického slammingu stal u KATALEPSY silný, živý a valcujúci groove.
Niečo podobné majú vo svojom old school slame NY majstri INTERNAL BLEEDING, ku ktorým majú Rusi na viacerých miestach blízko, keďže takisto prišli na výrobu amalgámu tvrdého jadra a kovu smrti, nech už sa to týka hudby či vokálov. A neboja sa svoj BDM obohatiť o ďalšie momenty – do deathmetalového nárezu sa KATALEPSY s ľahkosťou pustia z thrash/crosssoverového partu ako od SIBERIAN MEAT GRINDER. Popri tom sa úspešne oddávajú atmosféram, ktoré tu a tam nájdete aj na fakticky besných miestach a záverečná „Land Of Million Crosses“ na nich stavia tak, že epickým a „post“ dojmom sa nevyhnete. Zvuk, vizuál a texty dielo korunujú. Toto je dobrý rok pre BDM.
Keď sa BDM chasa pustí do búrania žánrových limitov a experimentovania a má na to, je to radosť i takto na poliach smrti
9 / 10
Anatolij Šišilov
- basgitara
Bauglir
- bicie
Anton Garasijev
- gitary
Dmitrij Dedov
- gitary
Igor Filimoncev
- vokály
1. Closer than Flesh
2. Night of Eden
3. Those Who Rot the Souls
4. The God of Grave
5. Terra Mortuus Est
6. Kings of the Underground
7. Deep Down Madness
8. No Rest No Peace
9. From the Dark Past (They Come)
10. Neonomicon III
11. Land of Million Crosses
Terra Mortuus Est (2020)
The Beast of Nod (2019)
Gravenous Hour (2016)
Autopsychosis (2013)
Your Fear Is Our Inhabitancy (demo) (2010)
Triumph Of Evilution (EP) (2008)
Triumph Of Evilution (split) (2008)
Musick Brings Injuries (2007)
Blasphemer (4-way split) (2004)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 50:10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.